Vetřelci vs Predátor 2

Nesmyslný název (Nechápu, proč je v něm oproti originálu přidána ta dvojka, když se první díl nejmenoval Vetřelci..., ale jen Vetřelec...? Řadová číslovka má tady proto de facto nadbytečný význam... Ale naštěstí zmizelo to uboze debilní „: Requiem“, které zase „zdobí“ originál).

 

Nablblý scénář (To vlastně ani nepřekvapí - co také po ultranaivní jedničce čekat? Spousta klišé. Nicméně se mi líbila jak se s nimi tu či tam docela vtipně pracuje... V tom přívalu nelogičností či vyložených hloupostí - za všechny: proč je tak těžké z městečka odjet? Pokud jsou kolem blokády, proč nám je tvůrci neukážou, aby aspoň nějak motivovali tuto berly, jíž se snaží ve hřišti udržet krmné lidské hlavičky? Raděj tohle neřešit a jen si užívat scenáristický výkvět jako je vojanda navrátivší se k rozkošné rodince z války - kde asi, když má na sobě pouštní uniformu? -, nesměle zamilovaný mladík s bratrem napraveným kriminálníkem a skvostnou blonďatou vyvolanou, obětavý, leč zbrklý a proklatě důvěřivý atd. atd.).

 

 

Nicméně docela cenná míra přijatelné brutality (Vetřelčí chobotničky neušetří v úvodu ani jinak nedotknutelnou filmovou figuru - hádat můžete třikrát...; Predátor jako vždy precizní ve svém stahovačském umění; no a vetřelci - pod vedením podivného mutanta obou ras - se také docela snaží: hlavně v závěrečné scéně v nemocnici je opět lehce pošimrána hranice politické korektnosti).

 

 

 

Suma sumárum, nic zapamatování hodného, ale pořád docela zábavná záležitost (Trpí spíše délkou, než nějakou zvláštní „céčkovitostí“ - nové texaské masakry jsou na tom hůř... A navíc celou vznikající sérii provází tak nějak automaticky odér zbytečnosti přílišných očekávání. I u mě tak došlo k tomu, že jsem nečekal pranic a nakonec jsem dostal daleko víc, než by mě vůbec kdy napadlo).

 

 

Navíc s pár povinnými špíčky pro fanouška, který je zajisté ocení (šedá eminence v podobě jisté paní Yutani; namixované hudební motivy Vetřelce a Predátora do vcelku působivého soundtracku...). Zkrátka nevyhnutelných 5/ 10.