Horton

Metafyzika pro nejmenší, aneb pohádka o možných světech, bozích a nevěřících materialistech. Pohádka byla natočena na motivy knížky od dr. Seusse a uchvátila lidi všech věkových kategorií po celém světě. Není divu, způsob, jakým se vyrovnává se svým tématem, je nejen nadmíru vtipný, ale taky docela poučný a to i přes to, že se celá situace řeší absurdním způsobem. Jen uvažte, nejoptimálnější způsob, jak schovat smítko o velikosti 100 mikrometrů, kterému hrozí zničení, je připoutat ho k největšímu a nejhlučnějšímu tvoru planety – a sice ke slonu Hortnovi. Horton, který ze smítka slyší hlasy, nejdříve nemůže věřit svým uším a domnívá se, že se zbláznil, nakonec ale zjišťuje, že bytosti, se kterými komunikuje nejsou pouhým přeludem a rozhodne se ukrýt je na bezpečném místě. Mise, kterou podstupuje, mu bude komplikovat celá řada obyvatel pralesa, především skeptická klokanice materialistického světonázoru, která je samozvanou místopředsedkyní a má výsostní právo určovat co je pravda a co není ce stylu: „když něco nevidím, neslyším a necítím, tak to není.“ Jestli vám tohle něco připomíná, nemýlíte se, klokanice opravdu představuje prototyp totalitárního vládce –vymývače mozků. Horton je naproti tomu mysl otevřená a pedagog, učí své žáky pokládat smysluplné otázky, nespokojit se s předžvýkanou pravdou autorit. Druhá strana příběhu se pak odehrává na úrovni obyvatel smítka, kde se v podstatě v mikroskopických rozměrech opakuje stejné schéma nepochopení, zneuznání a pronásledování a pak…Jak se tahle situace vyřeší vám samozřejmě neřeknu, myslím, že Horton (ačkoli je jeho prvních 15 minut docela těžko strávitelným soustem i pro zaryté fanoušky animáků) stojí za zkouknoutí, už jenom kvůli rýmovanému scénaři a geniálním hláškám.

4 z 5

ps: 1 hvězdičku strhávám za prvním patnáct minut a to, co se stane v jetelovém poli. I při nejlepší vůli tomu prostě nebudete moct věřit