Cloverfield

Bez spoilerů: velmi originální pohled na naprosto tuctový americký scénář. I přes to, že se film snaží tvářit jako Blair wich, je z něj přeci jen cítit větší kapitál a rafinovanější děj. JJ Abrams rozhodně nezklamal. Chudák Matt Reeves, režisér Cloverfieldu - napadne vůbec někoho jeho jméno ve spojitosti s tímto filmem? Cloverfield totiž plně naplňuje to, co čekáme od Abramsových projektů – napětí, pomalu se odkrývající záhada a postmoderní vykrádání všehomožného, v tomto případě holywoodských katastrofických velkofilmů se sci-fi motivem. Po skonční projekce se ozvali dva tupci – jeden nahlas prohlásil, že horší film ještě neviděl, a druhý hned na to z druhé strany sálu vznesl otázku zda se vrací vstupné. Těm chudákům uniklo, že byli svědky něčeho velmi originálního, a rozhodně zábavného – skutečně jsem se bál  a měl jsem tak půlku filmu fascinovaně otevřenou pusu. Tím těm dvěma nechci brát jejich názor a vystavovat je za něj na pranýř, ale od Cloverfieldu se nedalo čekat, že z něj bude druhá Godzilla nebo Den nezávislosti. Někomu však stačí český název Monstrum a už má předem jasno, co by mělo být obsahem. A teď ke SPOILERŮM a vysvětlení proč nedávám plné hodnocení. Na Cloverfieldu je úžasná ta příležitost, sledovat (snad) absurdní příběh z naprosto realistické perspektivy. Chvílemi jako bychom byli svědky autentických záběrů obdobných jako existují z 11.září, jen tam pobíhá ta velká příšera. A vidět něco podobného bez „filmového“ zkreslení je prostě fantastické, a nejednou mě při filmu napadlo, že takhle by podobná situace skutečně probíhala. Já jen doufám, že k ní nikdy nedojde (protože kdyby došlo, tak by to bylo vážně peklo). Co mi ten dojem z celku kazilo byla snaha nějakým způsobem kompenzovat běžnému diváku absenci bayovsky laděných obrazových kompozic podkreslených patetickou hudbou. Ta kompenzace se tu totiž odehrává pomocí milostného motivu prolínajícího se celým „autentickým“ záznamem. A já bych chápal, že hrdinové mají potřebu to celé točit, ale fakt, že se v těch „náhodných“ záběrech objevuje tak nápadný dějový konstrukt mi dojem realističnosti velmi rušil. Když už se tedy autoři uchýlili k takovému ústupku, mohli aspoň ke konci ukázat příšeru celou, pěkně za bílého dne. A to zas oni ne, a tak zůstali na půl cesty mezi naprosto revolučním počinem a předmětem svého dekonstruktivního snažení, holywoodským katastrofickým velkofilmem.