Across the Universe
Across the universe
I přes mou nechuť k muzikálu jako žánru, která byla nejspíš způsobena povinným sledováním Starců na chmelu a Vlasů o hodinách hudební výchovy, jsem se na Across the universe po zhlédnutí traileru těšil jako velké děcko. Zprávy o radikálním prostřihu šéfem Revolution Studios Joe Rothem a zkrácení na klasickou popkorňáckou devadesátiminutovku se nepotvrdily, a tak vás v případě návštěvy kinosálu čeká opulentní dvouhodinová podívaná. Tedy, ono to s tou opulencí není tak žhavé, ale nepředbíhejme.
Across the Universe, jak již název někoho možná trkne, je muzikál inspirovaný tvorbou Beatles, a tak je hlavní dějová linie pojivem pro mnoho coververzí této legendární skupiny. Děj je prostý („jako bulharská striptérka“) - příběh dvou mladých, zamilovaných a krásných lidí (opačného pohlaví – šedesátá léta nebyla tak revoluční, jak jsem si myslel/doufal), zasazený převážně do prostředí New Yorku.
Chlapec Jude se už nudí v rodné Anglii, a tak vyrazí za svým otcem, se kterým se nikdy nesetkal, protože ten stihl jeho matinku zbouchnout za svého vojenského působení v rámci druhé světové války (jak neromantické!, za trest jeho otce nehraje slavný zpěvák - a to zde slavný zpěvák hraje i bezdomovce; poučení pro dětičky: být otcem, co si užije a pak odjede za moře, se zkrátka nedělá). V Americe se seznámí se (středostavovským) rebelem Maxem a později i jeho sestrou Lucy. Té její přítel zrovinka zemřel ve zlé válce ve Vietnamu (jak originelní!), a tak bude tišit svůj zármutek v náruči hlavního hrdiny. Jednu ale naštve, když bratra odvedou, ona přes den obsluhuje v kantýně a přes noc agituje proti vládě, zatímco její milý je doma, přes den maluje (nemá povolení k pobytu, a tak si nemůže najít normální práci) a přes noc se nekouká na televizi. Konflikt mezi dvojicí tak roztočí kolotoč sexu, drog a rock’n’rollu do halucinogenních otáček. Vlastně neroztočí.
Ačkoliv v traileru to vypadalo zatraceně dobře, realitou je kašírovaná nuda, vršící klišé jako čeledín hromádku kraviččiných hovínek. Scény, ve kterých se mluví, jsou přiblblé a posouvají děj ve stylu paraguayské telenovely (o dva řády horší než argentinská). Hudební vložky jsou pak v některých případech přímo úměrné tomu, jak moc jste seznámeni s tvorbou Beatles, dost možná vás ale začnou nudit i ty – přidanou hodnotou jsou vizuální orgie z ruky samotné režisérky Julie Taymor, kompromisem pak to, že všechny písně jsou „jen“ covery a tak zuby leckterého fanouška asi vydají nejeden skřípot. Ani vizuál není ale vyrovnaně kvalitní. Například scéna s Bonem, prezentovaná jako pětiminutový trip, mi přišla k uzoufání neinvenční a vzhledem k potenciálu (LSD) úplně zabitá. Co vás ale zaručeně dorazí, je konec, který bez dvou injekcí estrogenu nerozdýcháte.
Across the Universe je hlavně naproti (mým) očekáváním velkým zklamáním a šedí průměru s pár světlými audiovizuálními okamžiky (I Want You). Pokud jste citlivá dívka se slabostí pro čolky a modré oči, tak Across the Universe nebude špatnou volbou, mo(u)dří ale nacpou svoje bongo a znovu si pustí z DVD Tenacious D, The Pick of Destiny (u nás vyšlo pod názvem Králové ro(c)ku) – ten se drží šablony sex, drog a r’n’r mnohem pečlivěji a hlavně zábavněji.
Jan Dvořák