27 ŠATŮ

Myslím, že je trochu zbytečné rozebírat film, který je průhledný a sterilní jako kuchyňská fólie. Pokud vám vše, co se na plátně bude odehrávat, nedošlo už z pohledu na propagační plakát, jistě jste se dovtípili ze stručného komentu charakterizující film v programu kina. Ano, romantická komedie ze svatebního prostředí. Ona je krásná, milá, přívětivá, ochotná a až po uši zamilovaná. On1 je její šéf, který se zamiluje do jiné, On2 je novinář, který o tom všem píše článek. Který z nich je ten pravý? Stojí na plakátě vpravo nebo vlevo?

27 šatů opravdu není nic originálního. Snad každou scénu jste v trošinku jiné podobě viděli už minimálně třikrát. Ne, že by to nebyly vtípky povedené, ale přece jen už se do kina nechodí za korunu, a tak by trocha inovace jen a jen prospěla. Protože se na natáčení podílela značná část týmu filmu Ďábel nosí Pradu, má alespoň ženská část obecenstva tu a tam příležitost prohlédnout si nové svatební módní trendy a nějaké ty odpudivé šaty pro družičky. Muži zase zjistí, že být přírodní typ je neskonale sexy a ženy netouží po ničem jiném, než najít si chlapa horolezce. Obě pohlaví pak můžou společně porovnat rozdíl mezi holkou typu „šedá myš“ a její sestrou, která ztělesňuje prototyp „kočka“.

Nechci ale 27 šatů nijak odsuzovat. Pokud se na ně půjdete podívat se záměrem pobavit se, nejspíš se vám to povede. Jestli je dopředu odsoudíte jako nicneříkající slaďárnu, nejspíš se stejným pocitem z kina i odejdete. Takže je to jen a jen na vás.